Pro měsíc březen jsem pro vás vybrala dalšího fotografa. Tentokrát jde o rodilého Brňáka relativně pozdního data výroby. Už jste napjatí? Nu, to je jedině dobře!
Přestože jsem si myslela, že se budu po zveřejnění několika fotosérií beznadějně opakovat a bude těžké přijít s něčím originálním, pestrá tvorba odvážlivců, kteří se se mnou rozhodli spolupracovat, mě znovu a znovu přesvědčuje o opaku. Rozhodně to není stejné. Ba ani podobné. Každý z autorů mi dosud nabídl diametrálně odlišný pohled na věc. Stejný problém, stejná bublina, ale milion různých řešení. Není to úžasné?
Fotografem pro třetí měsíc je Jiří Waschka přezdívaný Kaihatsu. Jiří je mladý muž mnoha tváří. Přestože ho odmala obklopovala komunita nadšených šermířů a milovníků historie ‑ jeho otcem není nikdo méně slavný, než Robert Waschka, zakladatel DRCu (Domu rytířských ctností) ‑ a dalo by se tak očekávat, že svůj život oddaně zasvětí profesionálnímu šermu, věnuje se naplno i mnoha dalším činnostem. V rodném domě rytířských ctností však dosud působí jako asistent výuky šermu a zůstala v něm také velká láska k historické a fantasy literatuře (zde se odkazuje na osvědčené autory, jako je Sapkowski a Salvatore, z českých pak na Neomillnerovou a Žambocha).
Jeho dalším velkým životním příběhem je čajovnictví. Začátky byly sice poměrně prozaické, ale v současné době se přípravě čajů věnuje s velkou péčí a oddaností. Pokud byste se chtěli s autorem fotografií osobně potkat, můžete si od něj nechat připravit čaj v čajovně Inaris v Brně.
Když zrovna nešermuje s konvičkami, skládá hudbu. Dělá to s nějakýma saundpůlama, čemuž totálně nerozumím, ale pravděpodobně to bude něco na dýdžejským principu, a v důsledku hlavně hodně cool. Poslechnout svou tvorbu mi ale nedal, tak můžete skočit do čajovny a zaškemrat, třeba budete mít větší štěstí.
Když tenhle mladík ještě nemá dost, hraje larpy, nebo je rovnou organizuje. Za nejlepší larp považuje Mellorku, kterou má na svědomí právě čajovna Inaris. Když jsme komunikovali a domlouvali fotografování, Jiří se zrovna podílel na organizaci upírského larpu v brněnském podzemí. Této činnosti se věnuje hlavně proto, že si může prožít příběh někoho jiného, podívat se na hru z jiné perspektivy, a současně se u toho pobavit s přáteli.
Když zrovna nemá do čeho rýpnout, velmi rád paří počítačové hry. Na blbou otázku blbá odpověď. Když jsem se ho zeptala na vůbec nejhranější hru jeho života, odpověděl, že je to určitě hledání min. Nejvíc ho ale baví LOLko a Kerbal space, což je dle jeho slov simulátor vesmírného programu.
Kdyby měl náhodou hodně volného času (což nevím, jak by udělal se všemi těmi aktivitami) a překonal by své vrozené zápecnictví a odpor k cestování, rád by se podíval na Island, nebo třeba do Japonska.
Sám sebe Kaihatsu označuje za megalomana. Neustále se potřebuje učit nové věci a zkoušet vše, co ještě nevyzkoušel. Nebojí se výzev, do všeho jde po hlavě. A snad právě díky tomuto přístupu se ocitl v mém fotobublinovém projektu. Z ničeho nic se objevil, přišel, pohovořil, odešel, nafotil, a bylo to. Jak nic, řeklo by se.
Ale ve skutečnosti to úplně „jak nic“ být nemohlo. Když se na fotky podíváte pozorně, velmi jasně postřehnete onen hlubší záměr, tématično, žertovno, hravost záběrů a snímků, které s dětskou lehkostí vzývají představivost, právě tu, kterou jste možná před delší dobou omylem zavřeli do zrcadlové skříňky v koupelně, když jste si naposled, jako děti, čistili zoubky. Tak se k té skříňce hezky vraťte, a nechte vyznívat všechny ty podtóny bezstarostnosti, které vás mohou oslovit. Stojí to za to.
Líbí se vám, jak Jiří fotí? Další průlet různorodou tvorbou můžete podniknout zde: http://arcana.ravennest.cz.