S kapelou Epydemye mě spojuje poměrně dlouhá historie, ale pravděpodobně jsem znala dřív já je, než oni mě. Ještě na střední, kdy jsme s folkrockovou skupinou Trilobajt obráželi Porty a zkoušeli štěstí, jsme se s Epy-triem potkávali na podobně laděných hudebních akcích. Viděli jsme, že jsou dobří a mají před námi náskok, kluci zasněně obdivovali tu „krásnou zrzku co umí jezdit s dodávkou“ a já se nechávala inspirovat tím, že v jednoduchosti je krása – my se snažili hrát na kdeco a ideálně na všechno současně, na podiu nás bylo jak psů (ne nadarmo nám sem tam zvukař řekl, že jsme jako parodie na Alexandrovce), zatímco Epydemye zvládala se třemi hlasy a třemi nástroji strhnout publikum a bavit jej až do konce vystoupení.
Po delší odmlce, kdy naše muzikantská iniciativa opadla, protože jsme se rozutekli na vysoké školy, jsme se s Epydemyí potkali znovu. Byli jsme přizváni na Křivoklát, kde jsme měli dělat Epydemii předkapelu. Krom vydařeného koncertu si mimořádně cením možnosti se navzájem setkat na lidské rovině. Na Křivoklátu jsme strávili krásné dva dny a já si uvědomila, že jsme všichni do jednoho od dob Porty ušli kus cesty.
Epydemye tehdy odvíjela nitě alba Kotlina a hloubka zážitku z poslechu jejich skladeb mě vedla k vytvoření několika jednoduchých kreseb navazujících na témata, která se objevují na desce. Z toho, co ti mladí lidé vytvořili, jsem byla upřímně paf. Bylo to silný. Marně jsem si lámala hlavu, jak je možný, že někdo k hloubce a nepatetičnosti projevu nedojde nikdy, nebo až na stará kolena, zatímco tihle tři člověci si to navzdory všemu neskutečně dávaj už teď. Proto jsem ráda, že si toho všimli i další a další – a tohle poselství se dostalo tam, kam mělo (za desku Kotlina dostali v roce 2016 cenu Anděl).
V návaznosti na moje tehdejší skici jsme se s Luckou dlouhou dobu pokoušely vymyslet nějakou výtvarnou spolupráci orientovanou na tvorbu zajímavých triček pro fanoušky. Jenže to stálo, točilo se to jak špína ve dřezu a nic moc z toho nevzešlo. Prostě asi nebyl správnej čas. Až před nedávnem se Luc ozvala znovu. Tentokrát jsme netlačily na trika (ani na pilu), ale pustily jsme se do zkoumání možností bublinových broží. Jak je provázat s kapelou? Co by měly říkat? A jak by to měly říkat?
Povedlo se nám najít společnou cestu. Protože víc než tradiční slogany na plackách, loga a výkřiky do prázdna Epydemyi reprezentují její písně, slova, dojmy a emoce, postavily jsme s Luc celou edici, kterou vám tímto chceme představit, na úryvcích z jejich písní. Jsou to střípky a závany nálad, situací, činů, hnutí mysli, které si můžeme ze zpívaných příběhů vzít. Vzít a nosit je. Ukázat je světu. Třeba proto, že s námi souzní, vystihují nás, nebo nám něco připomínají. Anebo proto, že nás nutí přemýšlet, burcují nás a učí nás nezapomínat na to, co máme. A vážit si toho.
Jak už bylo zmíněno, slova a věty na bublinách jsou pečlivě vybranými pasážemi ze zásadních i oblíbených písní kapely. Bubliny jsou tradičně zpracované ručně (od stříhání, lakování, psaní, obstřihávání přes šití až po obstřihávání a dolaďování), každá brož mi v procesu prošla rukama nejméně pětkrát. Směrem k vám tak putuje jedna velká porce extra péče, kterou jsem do výroby vložila.
Protože mi ale přišla pouhá brožička na limitovanou a exkluzivní edici trochu málo, vyrobila jsem pod každou bublinu speciální kartičku, na které je brož připevněná. Není to ledajaká kartička. Má tvar šestiúhelníku (šest hlasů kapely – tři nástroje a tři zpěvy) a je ručně potištěna linoryty znázorňujícími tváře Honzy, Míry a Lucky.
Na každé kartičce najdete jen část muzikantů. Stejně jako vám dávají prostřednictvím své hudby kousek sebe, na kartičkách k vám symbolicky přichází taky část jejich energie – ale i energie mé, protože jsem výsledku věnovala spoustu úsilí a edici jsem vytvořila s opravdovou radostí. Pravidelně jsem Luc zahlcovala fotkami z průběhu tisku, jelikož jsem z celého procesu byla nadšená. Taková kartička mi rukama prošla i víckrát, než jen pětkrát (kresba, rytí, tisk, rýsování, stříhání, znovu tisk, a ještě jednou tisk).
Závěrem bych ráda napsala ještě několik slov. Protože nerada zbytečně plýtvám materiálem, mám pro vás takový malý, nenápadný tip. Pokud si z limitované edice objednáte jeden či více bublinových kousků, prosím vás, abyste kartičky z pod bublin hned nevyhazovali. Buďto si je můžete nechat jako suvenýr, obraz, „relikvii“ odkazující na Epydemyi, případně pokud nechcete mít kartičku přimagnetkovanou na ledničce či vystavenou v pozlaceném rámečku v obýváku, můžete ji využít i jinak.
Klidně ji použijte jako záložku do knihy. Nebo jako pivní podtácek! Nebo ji někomu věnujte. Co já vím.
Můžete si je pro mě za mě třeba vyměňovat jako kartičky s Pokemony nebo hokejisty, protože každá z nich je úplně jiná. Fantazii se meze nekladou. 😊
