Na tuhle minisérii fotografií jsem se neskutečně dlouho těšila. Ale protože na dobré věci se vyplatí počkat, trvalo nám s autorkou značnou dobu, než jsme se dopracovaly ke kýženému cíli. Sice jsem se k psaní textu reálně měla dostat až po víkendu, protože červen už šlape na plné obrátky a nedělá mi to vůbec lehké, ale nedalo mi to – dneska jsem si přivstala a rozhodla se, že tenhle příběh musí jít ven co nejdřív. Třeba hned.
„Ahoj, jsem Klára. Občas jsem taková a jindy maková,“ stojí na první řádce kratičkého textu, který mi fotografka poslala. Různorodost, kterou popisuje, jí vyzařuje ze samotné podstaty osobnosti. Dovolte mi tedy představit vám fotografku, na facebooku a v blízkých kruzích známou především jako Kláru Takovoumakovou.
Sejít se s Klárou ve stejném časoprostoru je někdy nadlidský úkon. V době, kdy jsme ladily první obrysy spolupráce, toho měla opravdu hodně. Jako absolventka oboru sociální práce se věnovala autistickým dětem a současně pracovala v čajovně. V průběhu svého života toho zažila a vyzkoušela nemalé množství – jezdila na LARPy (Live Action Role Play), hrála na flétnu, klavír i kytaru, tančila, věnovala se shibari, učila se znakový jazyk a ruštinu, málem se stala řidičkou a dělala další milion věcí. V současné době se její zájmy trochu proměnily a vytříbily. Obliba LARPů a japonské bondage jí zůstala, ale od sociální práce si dává na nějaký čas pauzu. Aktivně se zapojuje do realizace veganských akcí podporujících ochranu zvířat, sportuje, potkává se s přáteli. „Jsem člověk, který nevydrží dlouho na jednom místě, pořád musí něco dělat, do něčeho se zapojovat, něco organizovat nebo prostě jen být s lidmi,“ říká.
Když jsme přemítaly nad tím, které oblasti zájmu v jejím životě by se měla věnovat edice bublin, mezi všemi tématy výrazně vynikala právě tématika japonského svazování. „Kdybych to měla vysvětlit laikovi, jedná se o estetické svazování těla provazem. Používají se různé druhy provazů, od syntetických po přírodní. Toto umění tak nějak vzniklo za účelem mučení, japonští muži si pak ale uvědomili, že podobně mohou terorizovat i své ženy.“ Dnes je umění shibari mnohem méně tabuizováno, dokonce u nás vznikají ateliéry této technice přímo zasvěcené. „O Japonkách je známo, že se snaží zůstat krásnými a nedotknutelnými ve všech situacích,“ dodává Klára. Za hlubokými prožitky spojené s vázáním a zavěšováním dnes míří jednotlivci i páry.
Takovoumakovou ale rozhodně nedefinuje jen japonská bondage. Bolestně intenzivní poetiku a schopnost zůstat v přítomném okamžiku dobře vystihují věci a situace, které má nadevše ráda. „Miluju dlouhé snídaně, dobrý kafe a dobré knihy. Larpová rána, kdy ještě všichni spí, a ty jsi pořád vzhůru. Vůní deště a antikvariátu. Chození naboso kdekoli, kde to jen malinko jde. Miluju své blízké a své přátele. Letní bouřky a podzimní listí. Dobrou vodní dýmku a dobrou společnost. Staré nádobí a staré budovy. Vůní levandule a okurky. Originální věci s duší, a lidi s názorem.“
Co ji však dokáže pořádně rozčarovat je přetvářka, křivda a lež. „Nesnáším, když je někomu ubližováno. Nespravedlnost. Hloupost. Nedokážu respektovat lidi, kteří druhé odsuzují na základě jeho jinakosti, třeba kvůli barvě pleti nebo pohlaví. Nemám ráda šovinistický chlápky, co říkají věci jako pusinko a prdelko,“ dodává.
Ve svém vysokém životním nasazení nezapomíná Klára ani snít. „Ráda bych procestovala pořádný kus světa stopem,“ zamýšlí se. Jako aktivní veganka se snaží myslet na životní prostředí, ráda by si tedy v budoucnu otevřela bezobalovou kavárnu. V Brně žije už pátým rokem, a za tu dobu dle jejích slov ušla velký kus cesty. „Dřív jsem byla hrozný introvert, co seděl v rohu a neprojevoval se. Teď už vedu konverzace na úrovni a dle mých přátel patřím do kategorie lidí ty-tu-hubu-nezavřeš,“ směje se.
Pokud vás umění fotografie Kláry Takovémakové zaujalo, neváhejte se jí ozvat. Najdete ji na facebooku. Některé fotky z této série fotila společně s kamarádem fotografem (mě to třeba na první dobrou vůbec nedošlo, že když je na obrázku ona, a ještě tomu sešněrovaná, tak se asi těžko fotila sama, že… tak to radši uvádím na pravou míru, kdybyste byli mimo jako já). Konec hlášení. Díky za krásné fotky, věřím, že je náležitě oceníte! 🙂